V Německém Neutraublingu (Bavorsko) zakázali ženám koupat se v tzv. burkinách, což je koupací oděv, který zahaluje vpodstatě celé tělo. Používají ho tedy, překvapivě, ženy muslimského konzervativnější vyznání. Tak informuje ČT24.
Ale asi se může hodit i nemuslimským ženám (a v nějaké úpravě i mužům), které mají třeba velmi citlivou pokožku a potřebují se tak chránit před sluncem například při koupání (a opalovací krém třeba nemají rády, jsou alergické, není dostačují nebo kdo ví co ještě)…
Každopádně považuji argumentaci provázející tento zákaz za značně účelovou a pomíjející či dokonce popírající některé základní principiální otázky. Jejich vyjasnění považuji za důležité a přínosné a proto se na ně budu snažit v následujícím textu odpovědět.
Důvodem pro zákaz takového koupacího oděvu byl argument hygienickou nedostatečností. Tento argument mám za velice sporný a použitý účelově. Pokud jsou tzv. burkiny z látky (materiálu) vhodné k výrobě koupacího oděvu, třeba z podobné z jaké jsou moje nové koupací kraťasy, což předpokládám, tak zde nevidím žádný hygienický problém. Pamatuji si, že kdysi bývaly na mnoha tuzemských koupalištích a bazénech právě tyto kraťasy zakazovány s podobnou argumentací o hygienické nedostatečnosti a smělo se do bazénu jen v tradičních plavkách. V současnosti již snad nikdo proti koupacím kraťasům nic nenamítá. Vypadají sice jinak než plavky, ale jsou z materiálu vhodného ke koupání. Relevantním kritériem tedy není rozměr látky, ale látka sama a vhodnost materiálu jako takového, bez ohledu na množství použité k výrobě oděvu. Snad jen kdyby za něčím koupacím oděvem vlál třeba dvoumetrový pruh látky, to by jistě mohlo omezovat možnost ostatních v bazénu plavat. V takovém případě by bylo namístě podmínit využívání bazénu odstraněním takovéhoto zavazejícího pruhu, nicméně tzv. burkiny žádnou vlečku nemají.
Restrikce oděvu je pochopitelně správná, když je daný oděv nutnou podmínkou pro pobyt na daném místě či výkonu nějakého činnosti. Například nošení ochranné helmy na stavbě. Na koupaliště se smí jen v koupacím oděvu. Jasné. Dotyčná osoba ale přeci měla koupací oděv.
Druhým argumentem je, že to odporuje integraci. Tento argument je rozhodně silnější a bude zajímavější, ale i náročnější jej rozebrat.
Abychom zjistili, jestli to skutečně odporuje integraci, musíme si ujasnit, jaký je tedy onen duch integrace, v čem přesně spočívá a co je její podstata.
Znamená integrace to, že ti „cizí“ přijmou naše hodnoty a zvyky budou se podle nich chovat? Nabízí se odpověď, že ano. V takovém případě se ale nabízí i otázka, jaké jsou tedy „ty naše zvyky a hodnoty“ v jejichž rámci se má dotyčná osoba integrovat.
Řekněme, že podstata integrace je taky v tom, že bude přijmuto naše uzuální chování. Obecně bude asi problém určit, co přesně je naše uzuální chování, ale v tomto konkrétním případě to znamená, že ženy se u nás tradičně koupou v bikinách nebo klasických jednodílných plavkách. One je neměla, tedy selhala v integraci.
Pokud toto přijeme, zkusme se podívat na jinou situaci. Přistěhovalí Řekové si otevřou klasickou řeckou tavernu a Vietnamci zase podávají Pho. V těchto podnicích se také sami stravují. Neselhala tady integrace? Nemají chodit jíst do tuzemské hospody, případně si ji i otevřít, namísto toho, aby se zatvrzovali ve své kultuře a stavěli mezi sebe a nás bariéry tím, že se stravují pospolu ve svých podnicích? Principiálně jde totiž o stejné případy. Snad by se dalo namítnout, že koupaliště je veřejný prostor, zatímco taverna nikoliv. Do taverny chodit nemusím, najím se jinde, ale koupaliště je ve městě jen jedno. Ale už vývěsní štít podniku mě na ni upozorní, to je ostatně jeho funkce. Podnik se prezentuje ve veřejném prostoru a vstupuje do něj a já jsem s ním proto konfrontován, i když třeba jen jdu ulicí ke koupališti a vůbec nejdu do podniku samotného! Vizuální kontakt je to jediné, co mám co dočinění s „cizáckým“ podnikem. Ale to samé platí o muslimce v tzv. burkinách. Jediné příkoří, které se mi děje, je to, že ji vidím.
Takže pokud přijeme, že když si slečna nechce brát plavky, na které jsme tady zvyklí, tak se neintegrovala, pak se neintegrovali ani Vietnamci a Řekové, co jedí pospolu v tavernách a nechodí tradičně do hospody. V takovém případě bychom je měli všechny vyhnat, protože se neintegrovali a nám vzniká příkoří tím, že se na ně musíme dívat. Tento argument považuji za skutečně velmi slabý, ba dokonce ubohý. Navíc otevírá nové otázky, jako například tuto: Co dělat s tím, že poctivě cvičící a o sebe dbajících lidé musejí snášet pohled na tlusťochy? Jsou tím taky pošlapána jejich práva? Neselhali tlusťoši v integraci a akulturaci, když našimi ideály (alespoň proklamovanými) jsou atletické postavy a uvědomělá tělesná kultura? A pokud nevyčítáme tlusťochům, že nemají normativní postavu, proč vyčítat ženě, že nemá normativní plavky? Když jediné příkoří, které se nám z jejich strany děje, je, že je vidíme? Přijde mi beze smyslu rozvíjet tuto argumentaci dál, mám za to, že tudy cesta nevede. Zkusme se proto přesunout dál.
Na druhou stranu, pokud tedy přijmeme výše psané, můžeme navíc namítnout následující. To, že dotyčná žena může mít oblečený oděv, který je v souladu s jejím přesvědčením, ji umožní jít na koupaliště. Tam může společně s místními trávit čas ve sdíleném prostoru způsobem, jakým ho tráví místní. To přeci dává větší prostor k integraci než kdyby seděla v parném dni sama doma a nemohla by se jít koupat tam, kde se koupou ostatní a díky tomu je poznat, mluvit s nimi a rozvíjet vzájemné vztahy? Jsem tohoto mínění a proto je to jeden z důvodů, proč si myslím, že nošení tzv. burkin integraci nijak neodporuje.
Nicméně na začátku jsme řekli, že integrace je přeci o sdílení našich hodnot. To zní jako důležité. A důležité to skutečně je. Ale jaké tedy jsou ty naše hodnoty? Je skutečně relevantní, aby všichni kdo k nám přijdou jedli svíčkovou a na Štědrý den měli kapra? Nebo je to jinak? Pokud je to jinak, jak tedy? Jak poznat, co jsou ty hodnoty, které jsou pro integraci relevantní a které můžeme naopak vypustit? Trvat totiž bezpodmínenčně na zcela všech normách a úzusech bez hodnotícího kritéria relevance není integrace, ale asimilace.
Aby se dotyční skutečně integrovali, musí souznět s našimi morálními a etickými principy a naše uzuální chování musí přijmout pouze do té míry, pokud obsahují nějaký morální či etický závazek. Tyto morální a etické principy jsou obsaženy v normách, kterými se naše společnost více či méně řídí a uznává je. Pokud se tedy ptáte, jestli nošení tzv. burkin odporuje integraci, musíme se ptát, jaké morální a etické principy taková norma o správných plavkách obsahuje. Já si myslím, že žádnou. Proto ji nepovažuji za relevatní v otázce integrace dotyčné osoby.
Nebo budu snad integrovanějším a lepším Čechem či Němcem, když si zítra vezmu červené tričko namísto zeleného? Ne, nebudu. Šaty už nějakou dobu člověka přeci nedělají. V moderní společnosti dělá člověka rozum.